Nepřidal jsem si. Jenom jsem se přesněji odhadl.

Kalkulačka leží v zásuvce s věcmi, které ještě jednou použiju, a je na sluníčko. Nesu ji na parapet, protože v kuchyni jí světla nestačí. V sobotu spočítala Česká televize, že minimální mzda od ledna vzroste o dva a půl tisíce na dvacet čtyři devět set, a já si to chci spočítat sám.

Počítá se to jednoduše. Vezme se predikce průměrné mzdy, vynásobí se koeficientem 0,446 a zaokrouhlí na stovky. Letos platí dvacet dva čtyři sta, od ledna to má být dvacet čtyři devět set, tedy 44,5 procenta průměrné mzdy. Bere ji víc než sto osmdesát tisíc lidí, skoro pět procent zaměstnanců. Ministr to má v pondělí říct odborářům.

Kalkulačka „někde kolem“ neumí. Umí 0,446, a predikci si k němu musím udělat sám, protože moji mi nikdo neposílá. Beru letošek, přidávám pět procent za to, že se snažím, a vychází mi, že si příští rok vydělám pětadvacet tisíc sto. Mrak přejede a displej zbledne uprostřed násobení. Posunuju kalkulačku o dvacet centimetrů doprava a počítám znova: jedenáct tisíc sto devadesát čtyři koruny a šedesát haléřů. Zaokrouhluju na stovky, protože zaokrouhlení je součást metodiky, a jedenáct dvě stě ukládám do paměti.

Vyhlásit se to ale musí, jinak to neplatí. Píšu jedenáct dvě stě na papír, věším ho na lednici pod magnet z Chorvatska a připisuju datum účinnosti, prvního ledna. Do té doby je to odhad, ne částka.

Odhad se dělá z průměrné mzdy, a ta se neodhaduje, ta se měří. Průměrnou mzdu měří Český statistický úřad, tak tam volám, jestli by změřili i mě. V neděli ráno tam nikdo není, nahrávka mi řekne úřední hodiny a já si je píšu na papír pod koeficient. Do vzorce stejně jde predikce ministerstva financí, takže mě měřit nemusí. Stačí mě předpovědět.

Předpovídat se dá i doma, poslat se to ale musí nahoru. Píšu tedy na ministerstvo, že přikládám vlastní predikci a prosím o zahrnutí do té srpnové, protože jedenáct dvě stě je taky nominální mzda v národním hospodářství, jenom menší. Odpověď nepřijde. Je neděle a do konce září mají čas.

Já mám do ledna jedno číslo, které hotové je. Zdravotní pojištění si jako osoba bez zdanitelných příjmů platím sám a počítá se z minimální mzdy: letos tři tisíce dvacet čtyři korun měsíčně, od ledna tři tisíce tři sta šedesát dva. Přidali mi tři sta třicet osm korun směrem ode mě.

Píšu to tedy pojišťovně, jak se to dělá. Platba na rok 2027 se stanoví jako součin predikce mého příjmu a koeficientu, zaokrouhlí se na stovky a vyhlásí do konce září. Na sedmačtyřicet procent se dostanu v roce 2029.