Co ještě smí půjčka slíbit?

Leták mám ze stánku u eskalátorů, mezi lékárnou a prodejnou s kufry. Vzal jsem si ho v květnu, protože u něj stála miska s bonbony a já na někoho čekal. Pak ležel v kapse jarní bundy, kterou jsem od června nepotřeboval, a v pátek se z něj stal důkazní materiál. V pátek totiž Sněmovna schválila novelu, podle které reklama na spotřebitelský úvěr nesmí naznačovat, že si člověk půjčením zlepší finanční situaci.

Zlepší finanční situaci. Přesně tuhle větu jsem si chtěl na tom letáku najít a podtrhnout si ji. Je na něm logo, číslo na infolinku, QR kód a pod ním jedno slovo, Řešení. Nic víc tam není. Nic, co by slibovalo, a tím pádem nic, co by šlo zakázat.

Tak jsem si na sobotu naplánoval, že to zjistím u lidí. Obejdu místa, kde se půjčuje, a budu sbírat věty, které o sobě půjčka ještě smí říct. Nešel jsem si pro peníze, šel jsem si pro věty. Leták jsem si vzal s sebou, protože jsem neměl na čem psát, a vrátil se s ním popsaným z obou stran.

Vzorec jsem si napsal na zadní stranu

Na zadní straně letáku je bílé místo, kam se vzorec pohodlně vejde. Ten vzorec je z novely a zní tak, že roční procentní sazba nákladů u vyšších půjček nesmí překročit čtyřnásobek repo sazby o osm procentních bodů. Repo sazbu vyhlašuje Česká národní banka a od června ji drží na třech celých sedmdesáti pěti. Sedl jsem si s tím ke stolu, sečetl to a vyšlo mi třiadvacet procent.

Pak jsem si tu zprávu přečetl ještě jednou.

Osmačtyřicet. Počítal jsem to ještě dvakrát a pokaždé mi vyšlo to samé co poprvé, takže jsem si na leták napsal obě čísla vedle sebe a nechal to na pultech. Od toho tam ti lidé jsou.

Nejdřív jsem to samozřejmě zkusil po internetu, protože to bylo blíž. Vyhledávač mi na dotaz, co smí půjčka slíbit, nabídl třináct kalkulaček a jednu poradnu, kde se ptal někdo jiný na něco jiného. Kalkulačka chce částku a dobu, poradna chce registraci. Vzorec na letáku chtěl tužku, tak jsem vzal bundu. Parkoviště u obchoďáku má devadesát minut zdarma a to byl celý můj rozpočet.

U stánku chtěli vědět, co financuju

Stánek u eskalátorů stál na stejném místě jako v květnu, jenom měl jinou misku a jiný displej. Přede mnou čekal pán, který chtěl vědět, jestli může doplatit dřív, než mu přijde první splátka. Paní mu vysvětlila, že může, ale že se tím nic neušetří, a pán řekl, že mu to nevadí, že chce mít klid. Odešel s tím klidem, se kterým přišel, a já došel na řadu s otázkou.

Paní se zeptala, co potřebuju financovat, a já řekl, že nic. Na to řekla, že v tom je právě problém, protože bez částky nemá co spočítat. Zkusil jsem to tedy jinak a chtěl vědět, jestli mi ta půjčka smí od února ještě něco slíbit.

Řekla, že půjčka neslibuje. Půjčka se schvaluje, nebo neschvaluje. To byla první věta, kterou jsem si zapsal, a zpětně je to nejlepší věta celé soboty.

Pak chtěla příjmení a rok narození, protože by se prý podívala, co na mě mají předschváleného. Řekl jsem, že si nic neberu. Odpověděla, že se to nemusí čerpat, že je to jenom informace. Za dvacet vteřin bylo na displeji číslo, které jsem znát nechtěl, a paní ho otočila ke mně.

To číslo tady psát nebudu. Není to ten druh čísla, který se říká nahlas, a hlavně mi ho nikdo neslíbil. Jenom mi ho ukázali, a od té chvíle jsem ho měl v hlavě celou sobotu.

V elektru mi devětkrát řekli, co se nestane

Splátkový pult mají v elektru hned za myčkami, takže jsem se zastavil u myčky a tvářil se, že o ní přemýšlím. Prodavač byl u mě do třiceti vteřin a začal tím, že se to dá vzít na splátky a že to člověk skoro nepozná. Chtěl jsem vědět, jak to myslí. Řekl, že to nezatíží rozpočet, že to nepocítím a že se mi měsíčně nic nezmění.

Zapsal jsem si všechny tři a poprosil ho, jestli by mi řekl něco, co se naopak stane. Chvíli přemýšlel a pak řekl, že mi domů přijede myčka. Byla to druhá věta, kterou jsem si toho dne zapsal celou.

Zbytek už byl zase v záporu. Nezdraží se to, nepřeplatím, nebudu nic dokládat, nemusím nic řešit, první tři měsíce neplatím. U deváté jsem leták otočil a začal je psát pod sebe, protože vedle sebe se mi přestaly vejít.

Mezitím kolem prošla paní s vozíkem a ptala se, jestli mají ještě tu pračku z letáku. Prodavač řekl, že leták skončil ve středu, a paní řekla, že ho má v kabelce. Oba se podívali do jejího letáku, já se podíval do svého, a rozdíl byl v tom, že v jejím byla cena. Prodavač se pak zeptal, jestli si to srovnávám s konkurencí. Řekl jsem, že si to srovnávám s češtinou, a on se zeptal, jestli to znamená ano.

U operátora stála jedna koruna

Vedle elektra je prodejna operátora a v ní telefon za korunu. Ta koruna je napsaná velkým písmem, pod ní je malým písmem čtyřiadvacet měsíců a pod tím je ještě menším písmem tarif. Ptal jsem se, kolik ten telefon stojí. Slečna řekla, že korunu.

Chtěl jsem vědět, kolik za něj zaplatím celkem. Otočila monitor a ukázala mi tabulku, kde se koruna vyskytovala jednou a všechna ostatní čísla byla vyšší. Řekla, že to není půjčka, ale závazek, a že to je rozdíl. Zeptal jsem se jaký a ona řekla, že u půjčky by mi museli počítat RPSN.

Zapsal jsem si i tohle. Za tři hodiny to bylo poprvé, co ta zkratka někde padla sama od sebe, a padla na místě, kterého se netýká.

Za mnou mezitím stál kluk s rozbitým displejem a slečna mu řekla, že se oprava vyplatí míň než nový telefon. Kluk chtěl vědět, kolik stojí nový telefon. Slečna řekla, že korunu.

Na infolince mi to nesměl říct nikdo

Číslo na infolinku bylo na přední straně letáku, tedy na té, kde ještě zbývalo místo. Napoprvé mi automat oznámil, že jsem devátý v pořadí, a po čtyřech minutách mi doporučil, ať zavolám později. Zavolal jsem hned, protože později bylo právě tehdy. Napodruhé jsem byl druhý.

Než to někdo zvedl, hrála mi do ucha nahrávka, která tvrdila, že s nimi má člověk svoje věci pod kontrolou. Opakovala se každých padesát vteřin a napočítal jsem ji čtyřikrát, takže jsem ji uměl dřív než jméno toho pána. Napsal jsem si ji na leták jako jedinou větu dne, která nahlas něco slibovala, a pak jsem ji škrtl. Kontrola není finanční situace.

Pán na lince vyslechl moji otázku, co mi ta půjčka smí slíbit, a řekl, že mi nesmí nic doporučovat, protože to není poradenství. Sdělit mi prý může parametry. Poprosil jsem o parametry.

Byly tři a všechny začínaly slovem až. Až do určité částky, až na určitou dobu, až do určité sazby. Chtěl jsem vědět, jestli je ta sazba třiadvacet, nebo osmačtyřicet, a on řekl, že přesnou sazbu se dozvím v nabídce. Nabídku prý dostanu po vyplnění žádosti.

Takže cenu zjistím tak, že si o tu věc nejdřív požádám. Zopakoval jsem mu to nahlas, abych si byl jistý, že jsem to pochopil. Řekl, že přesně tak, a zeptal se, jestli tu žádost chci vyplnit rovnou po telefonu.

Jediný slib za celou sobotu padl u kasy

Cestou přes parkoviště jsem prošel kolem bankomatu, na kterém svítila nabídka hotovosti navíc. Zastavil jsem se a přečetl si to celé, protože jsem měl tužku v ruce. Slibovala rychlost, ne zlepšení, takže mi zbyla jenom rychlost a šel jsem dál.

Do supermarketu jsem šel pro rohlíky a pro zubní pastu. U kasy se mě slečna zeptala, jestli mám jejich kartu, a když jsem řekl, že nemám, vysvětlila mi, že s ní mám každý druhý kus za polovinu a k tomu body, které se dají vyměnit za pánve. Za celý den to bylo poprvé, co mi někdo řekl, co se stane, a ne co se nestane.

Karta není úvěr, takže slibovat smí. Stál jsem u pásu s letákem v ruce, na jehož zadní straně bylo devět vět o tom, co se mi nestane, a přede mnou na pultíku ležela plastová kartička a vedle ní vzorek pánve.

Vzal jsem si ji.

Slečna ji vytiskla na místě a upozornila mě, že se musí do sedmi dnů aktivovat, jinak propadne. Pak se zeptala, jestli chci i tu modrou. Na tu se prý půjčuje.

Účet

Sobota dopadla takhle. Půjčeno nula korun, sebráno jedenáct vět, z toho devět v záporu. Dvě byly v kladu a ani jedna z nich nebyla o penězích, jedna byla o myčce a druhá o pánvi. Slíbeno jedno zlepšení finanční situace, a to u kasy, kde se slibovat smí i od února.

Předschválená částka jedna, nevyžádaná, kterou si pamatuju na korunu přesně. Parkoviště má devadesát minut zdarma a já z něj vyjel v osmaosmdesáté, protože jsem se u závory vracel pro leták, co mi spadl mezi sedadla. Zadní strana je popsaná celá, přední skoro.

Leták je teď složený natřikrát pod nohou kuchyňského stolu. Má takhle dva milimetry a přesně o ty se ten stůl od jara houpal.