Osmdesát procent vrtů je v suchu, zákaz roznáším po patře

Osmdesát procent. U snídaně jsem se dočetl, že tolik vrtů v zemi je podle ČHMÚ v mírném až mimořádném suchu a že se kvůli tomu v pondělí sešla Ústřední komise pro sucho. Z celé té komise jsem si odnesl jeden úkol. Roznést to.

Stát z toho chtěl mapu. Premiér řekl, že bude podle krajů chtít seznam a jména obcí, kterých se sucho týká nejvíc, a že jich je pět set až tisíc.

Tak jsem si udělal seznam taky. Můj měl tři patra a jednu mámu.

Začal jsem u ní. Zalévala muškáty na balkoně z konve, kterou plnila v kuchyni, a já jí oznámil, že se to nesmí. Řekla, že bere vodu z kohoutku a ne z potoka, což byla pravda, kterou jsem ve zprávách přehlídl. Pak se zeptala, jestli jí komise ty muškáty zaplatí, až uschnou. Zapsal jsem si datum a šel o patro níž.

Soused pod námi napouštěl na dvorku bazén. Ten kulatý, co má na krabici napsáno tisíc dvě stě litrů, a plnil ho hadicí jako každý srpen. Řekl jsem mu o vrtech, o komisi, o pěti stech letech. Poslechl si to, hadici nepustil a nabídl mi, ať si sednu, že pivo ještě teče. Sedl jsem si a zapsal ho.

Do vchodu jsem pak pověsil papír. Ne výhrůžku, jenom upozornění, s datem a s číslem té komise, jako by to ode mě mělo razítko. Nikdo se pod něj nepodepsal, ale paní ze čtvrtýho ho druhý den narovnala, aby nevisel nakřivo.

Kámoš myl před barákem auto, kýblem a houbou, protože myčka je podle něj zlodějna. Došel jsem k němu s hotovou řečí a on beze slova ukázal na barel u okapu, ze kterýho tu vodu bral. Dešťovku, co chytal celé jaro. Vodu, kterou nikdo neměřil a nikdo nezakázal. Stál jsem u něj s papírem a poprvé za celý den nevěděl, koho zapsat.

Doma jsem měl v dřezu napuštěnou konev na svoje tři kytky a nevěděl, jestli spadá pod to, co jsem celý den roznášel. Vylil jsem ji radši do záchodu.

Sucho, do kterýho to všechno patří, je podle projektu InterSucho nejhorší za posledních pět set let a trvá od roku 2015.