Stojím v opravně a paní za pultem obrací moji bundu naruby. Zip drží nahoře a od půlky dolů se rozjíždí, vyměnit se dá celý za tři sta padesát. Ptám se jí, jestli je to víc nebo míň, než ta bunda stála. Ptá se, kolik stála.
Nevím. Přišla v šedém pytlíku se dvěma tričky a šesti páry ponožek, jedna cena za celou objednávku, a ten e-mail jsem tenkrát smazal. Paní čeká. Říkám jí, že to zjistím, a jdu na chodník, protože od včerejška to najednou potřebuju vědět.
Francie totiž od září daní ultrarychlou módu po kusech. Padesát centů spodní prádlo, dvě eura tričko, devět eur džíny, dvanáct eur bunda. A že o ultrarychlou módu jde, se pozná ze dvou věcí. Z množství kusů, které firma uvede na trh, a z ceny opravy vůči pořizovací ceně toho kusu. Druhé kritérium mi leží rozložené na pultě a chybí mu jedno číslo.
To číslo hledám celé odpoledne. Cestou si zatím sčítám, co mám v tuhle chvíli na sobě: spodní prádlo padesát centů, tričko dvě eura, džíny devět eur. Po Karlíně chodí jedenáct eur padesát a nikdo z toho nic nevybírá. V drogerii kupuju náhradní hlavice do strojku a u kasy se paní ptám, jestli se tady ten francouzský poplatek platí taky. Ptá se, jestli mám kartičku.
Kartičku nemám, takže jdu naproti do obchodu s oblečením a popisuju prodavači bundu, kterou mám v opravně. Šedá, kapuce, zip do brady, kapsa na rukávu. Ukáže mi tři a ta nejlevnější stojí devatenáct set. Zeptá se, jestli si ji chci zkusit. Říkám, že si ji jenom oceňuju, a on řekne, že jasně, a nechá mě s ní stát u zrcadla osm minut.
Osm minut mi stačí na to, abych si vzpomněl, kde ten balík před dvěma lety skončil. Na výdejním místě otočí slečna monitor a ukáže mi řádek: rozměry, váha jeden kilo dvě stě, uloženo pět dní, vyzvednuto v sobotu ráno. Cena tam není. Ptá se, jestli to chci vytisknout.
Tisknout to nemá smysl, tak volám na infolinku toho e-shopu a chci po operátorovi pořizovací cenu jedné položky z objednávky staré dva roky. Třikrát ověří, že jsem to já. Pak mi řekne, že historii objednávek najdu po přihlášení. Ptám se, jestli ji tam vidí on. Říká, že ne, a že proto se přihlašuju já.
Přihlásit se nedokážu, protože heslo mi tenkrát přišlo do toho smazaného mailu. Vracím se přes celé město do opravny, kde má paní bundu složenou na pultě a zip položený zvlášť. Říká, že do čtvrtka to bude, a jestli to tam teda mám nechat. Nechávám, protože tři sta padesát je jediné číslo, které o tom kuse oblečení vím jistě. Domů jdu v tričku za dvě eura.
Za tričko se ve Francii od září platí dvě eura. V roce 2030 to má být skoro dvacet eur za kus, přes čtyři sta osmdesát korun.
Fakta
- Francie od září 2026 zavedla poplatek za ultrarychlou módu, který se počítá za každý kus oblečení.
- Sazby pro rok 2026: 50 centů za spodní prádlo, 2 eura za tričko, 9 eur za džíny a 12 eur za bundu.
- Do roku 2030 má poplatek stoupnout až na téměř 20 eur za kus, tedy přes 480 korun.
- Ultrarychlá móda se určuje podle množství oblečení uvedeného na trh a podle nákladů na opravu oděvů v poměru k jejich pořizovací ceně.
- Poplatek míří především na čínské prodejce Shein, Temu a AliExpress. Zákon schválil francouzský parlament v červnu 2026.
Jaké to bylo?
