Proč za zápis psa ručím já, když ho nesmím napsat?

Centrální evidence psů běží od prvního července a podle Komory veterinárních lékařů je v ní zatím sto sedmdesát šest tisíc devět set jedna psů. Jeden z nich mi leží pod stolem a v úterý jsem ho tam nechal zapsat.

Nechal, protože zapsat ho sám nesmím. Do evidence píše veterinář, a jenom tehdy, když ho o to výslovně požádám. Sám od sebe psa nezapíše, ani když ho drží na stole a čte mu čip. Požádal jsem. Paní si to poznamenala, řekla, že na to mají sedm dní, a vzala si za to dvě stě padesát korun. Číslo čipu umím nazpaměť a nadiktoval jsem jí ho nahlas, i když ho měla na monitoru.

Do ordinace jsem přitom nemusel jet vůbec. Starým psům běží lhůta až k nejbližšímu přeočkování proti vzteklině, takže jsem měl do jara klid a mohl to nechat na návštěvě, na kterou bych jel tak jako tak. Jel jsem o půl roku dřív, protože jsem si o té evidenci ráno přečetl článek.

Tuhle větu jsem v článku dočetl až večer, to už žádost běžela. Za zápis, který o mém psovi vznikne někdy do neděle, tedy odpovídám já. Vidět ho do té doby nemám kde, protože chovatel je v celém tom systému jediný, kdo do něj nesmí napsat ani čárku.

Napsal jsem tedy do ordinace, že bych ten zápis rád viděl, protože za něj ručím. Odepsali, že proběhne ve lhůtě. Odepsal jsem, že lhůtu chápu, a přiložil svoji, taky sedmidenní, počítanou od odeslání toho mailu. Do její poloviny se neozval nikdo.

Mezitím jsem si doma vytáhl kartičku ze soukromého registru, do kterého jsem psa zapsal před čtyřmi lety a kde mě heslo pustí kdykoliv. Povinnost to nesplňuje. Mám tedy dvě evidence. Do té, kterou vidím, se dostane kdokoliv s heslem, a do té, která platí, nesmím ani já.

Ve čtvrtek jsem to zkusil na úřadě, protože do evidence vidí i obce. Paní na přepážce mi řekla, že do ní vidí kvůli ztraceným psům, a zeptala se, jestli se mi pes ztratil. Řekl jsem, že ne, že se mi ztratil jeho zápis. Vytiskla mi leták o čipování a na okraj napsala telefon na Komoru.

Na ten telefon jsem volal pátý den. Zeptal jsem se, co o mém psovi v evidenci stojí, a bylo mi řečeno, že tyhle údaje zapisuje veterinář. Zeptal jsem se tedy, kdo odpovídá za správnost toho, co Komora veterinárních lékařů vede, a paní řekla, že chovatel.

Sedmý den přišel mail, že pes je v evidenci. Byla to jedna řádka a začínala číslem čipu, které jsem paní v ordinaci nadiktoval sám. Ztracených psů v ní bylo za tu dobu nahlášeno osmnáct. Zavolal jsem tam ještě jednou a zeptal se, jestli se dá nahlásit i ztracený zápis.