Nechal jsem za sebe nakupovat agenta a vyplnil mi adresu

Seznam spustil na Zboží.cz agentní nakupování. Sedím s tím doma u kuchyňského stolu a mám otevřený košík, ve kterém od července leží jedna náplň do filtrační konvice.

Nejdřív se musím přihlásit, protože agentní nakupování je pro přihlášené. Přihlašuju se pod adresou, kterou jsem si zakládal v době, kdy mi ještě přišla vtipná, a od té doby ji po telefonu diktuju po písmenkách. Trvá to dýl než celý ten nákup.

Nad košíkem přibylo tlačítko, po kterém se údaje vyplní samy. Jméno, adresa, doprava podle toho, co jsem si vybíral dřív. Mačkám ho a je hotovo. Dvě kliknutí, přesně jak se psalo.

Adresu píšu jedenáct vteřin. Vím to, protože jsem si to jednou změřil, když jsem měl pocit, že mě to zdržuje. Nezdržovalo. Agent za mě převzal přesně ten kus nákupu, který jsem uměl.

Sedí i poznámka pro kurýra, kterou jsem tam kdysi napsal a zapomněl. Stojí v ní, ať zvoní na zvonek bez jména. Zvonek má jméno od loňska. Nechávám to tak, kurýr mě podle toho zatím našel pokaždé.

Dopravu mi navrhl podle mých dřívějších preferencí. Otvírám si historii objednávek, abych zjistil, odkud je vzal. Za letošek jsou tam čtyři objednávky a všechny čtyři šly do boxu na rohu, protože je v seznamu první. Na čtyřech objednávkách se dá postavit charakter.

Technicky to celé stojí na otevřeném standardu, který se jmenuje Universal Commerce Protocol. Vstupuju do něj s jednou náplní do konvice za sto devadesát devět korun.

Zkouším mu dát něco těžšího a do hledání píšu, co bych chtěl doopravdy. Napíšu tam malá lednička, ale ne úplně malá. Vrátí mi to sedmnáct ledniček. Zavírám to.

Rozhodnout, co si koupit, mi agent nevzal. To je ta část, kvůli které mi v košíku od července leží jedna položka a žádná další nepřibyla.

Počítám si to od začátku. Přihlášení, hledání, tři e-shopy vedle sebe, jedno okno s recenzemi, které jsem nedočetl. Do košíku jsem se dostal na sedmadvaceti kliknutích. Poslední dvě z toho byla ta rychlá.

Tak vstávám a jdu po bytě hledat, co by mi mohl koupit. V koupelně dochází pasta, ale ne dneska. V předsíni bliká žárovka, bliká od jara a já si mezitím zvykl svítit z druhé strany. V lednici je hořčice, která tam byla, když jsem se stěhoval, a tu nepotřebuju koupit, ale vyhodit. Na balkoně stojí kolo s prasklým drátem, jenže u kola se člověk musí nejdřív rozhodnout, jestli je pořád cyklista.

Vracím se ke stolu a kupuju tu náplň. Dvě kliknutí, box na rohu, v pátek. Konvice stojí ve dřezu od července. Nepije se z ní.