Jak mám tiskárně dokázat, že to udělala schválně?

Tiskárna hlásí, že potřebuje servis. Stojím nad ní v trenkách, je půl osmé a ona tiskne jedinou věc, totiž že tisknout nebude. Naposledy z ní něco vylezlo v květnu, takže se k tomu rozhodnutí propracovala za čtyři měsíce úplně sama. Mačkám jediné tlačítko, které má, a ona tu větu zopakuje.

Od neděle to může být přestupek. Nová evropská pravidla berou kazítko jako nekalou obchodní praktiku. Tiskárna, která hlásí závadu, ke které nedošlo, je přímo mezi uváděnými příklady. Seznam zakázaných praktik se rozrůstá z dvaceti sedmi na třicet devět položek. Dvanáct nových míří na greenwashing a na věci, co chcípnou dřív, než musí. Pokuta je pět milionů. Tiskárna stála devět set.

Zakázaná ale není porucha. Zakázaný je úmysl. Rozbitých věcí mám v bytě přesně tolik co včera, jenom u každé z nich teď stojím a řeším, jestli to chtěla.

V kuchyni je konvice, která přestala v srpnu. Ta neřekla nic. Vypnula se uprostřed vody, vychladla a od té doby mlčí, a mlčení v tom seznamu nikde není. U tiskárny mám aspoň větu, kterou pronesla sama od sebe. U konvice mám konvici.

Předchůdkyni té konvice jsem loni odnesl do sběrného dvora. Nejlepší důkaz, jaký jsem kdy v bytě měl, jsem odvezl sám a zadarmo.

Nad konvicí visí mikrovlnka, u které jde úmysl doložit kalendářem. Jdu pro účtenku do šuplíku, kde mám účtenky od roku 2018. Přebírám je vestoje, protože sednout si k tomu by znamenalo, že to dělám. Účtenka je čitelná, papír vybledl jenom na okrajích. Mikrovlnka odešla devatenáct dní po záruce. Je to jediná věc v bytě, která vydržela kratší dobu než papír, co ji dokládá.

Pračka jede sedmý rok a od dneška je na tom podezřele dobře. Když se posuzuje úmysl, funguje to i obráceně, a věc, která drží, se prostě jenom zatím nerozhodla. Sedím před ní na zemi jako někdo, kdo čeká na přiznání. Doždímá a pípne.

Podnět se dá poslat České obchodní inspekci a já ho od té pokuty skládám v hlavě. Mám do něj jednu větu z displeje, čtyři měsíce ticha a devatenáct dní. Pod to bych měl napsat, co jsem s tou tiskárnou za ty čtyři měsíce dělal, a odpověď je, že nic. Úmysl v tom vidím jenom já, a mě se nikdo ptát nebude.

Tak ji rozeberu. Šroubovák je v šuplíku s klíči od bytu, ve kterém nebydlím, zadní kryt drží na čtyřech vrutech a jedné plastové páčce. Tři vruty povolí, čtvrtý se protočí. Uvnitř je prach, pás a ta páčka. Hledám v ní úmysl.

Praskla mi mezi palcem a ukazovákem. Z celého bytu je to jediná porucha, u které ten úmysl umím doložit.