Čtyři scénáře do roku 2100 jsem stihl obejít za odpoledne

U kasy v hobbymarketu držím žárovku, na krabici stojí, že vydrží pětadvacet let. Paní přede mnou vrací vrtačku a vysvětluje, že ji nepoužila, pán u kasy jí říká, že to pozná. Fronta stojí, protože se hledá vedoucí. Já mezitím koukám do mobilu, kde vědci rozdali Česku čtyři scénáře do roku 2100.

Napsal je CzechGlobe, ústav Akademie věd, dva roky a sto odborníků. Jmenují se Rovnováha, Konflikt a rozpad, Opevněné světy a Všechny tváře růstu, rozsah je od rozpadu společnosti po soužití s umělou inteligencí. Každý má tři patra, do roku 2040, pak do sedmdesátého a pak do konce století. A hned na začátku stojí, že to není předpověď.

Přemýšlím tedy. Kasa mezitím hlásí, že sleva na žárovku platí jenom v aplikaci. Paní přede mnou aplikaci nemá, tak platí sto čtyřicet devět, já ji mám a platím devětadevadesát. Opevněné světy jsou ten scénář, kde technologie jede dál, ale výhody se rozdělují nerovnoměrně. Jeden ze čtyř jsem měl za čtyři minuty a ani jsem kvůli tomu nemusel z fronty.

O dvě ulice dál mám reklamaci na starší žárovku. Pán za pultem říká, že záruka je na tyhle dva roky. Kolegyně vedle něj říká, že tři. Pán říká, že záleží, jestli je to do bytu nebo do firmy, a ptá se mě, kam ji mám. Řeknu, že do chodby. Kolegyně říká, že to nezáleží na ničem. Pán mi dá papír a řekne, ať přijdu ve čtvrtek. Konflikt a rozpad je ten, kde instituce ztrácejí důvěryhodnost a společnost se štěpí. Moje reklamace pořád běží a čtvrtek je pozítří.

Ve čtyři volám na infolinku toho řetězce a ptám se, jestli jde ta sleva uplatnit i bez aplikace. Automat mě dvakrát přepne a pak nabídne, že mi zavolá zpátky. Slečna nakonec říká, že to bez aplikace jde, a pošle mi odkaz. Odkaz vede na aplikaci. Ptám se, jestli je to všechno, a ona že mi k tomu může rovnou založit účet. Všechny tváře růstu je ten scénář, kde jsou růst a inovace hlavní priorita a přinášejí prosperitu i nové problémy. Účet mám.

Zbývá Rovnováha. Klade se v ní důraz na kvalitu života, důvěru, spolupráci a dlouhodobé plánování a je to jediný ze čtyř, u kterého mě nenapadlo, kam pro něj jít. Za celé odpoledne jsem ji nepotkal. Mám na ni ještě čtyřiasedmdesát let.

Doma tu žárovku zašroubuju. Pětadvacet let, píše se na krabici, to je rok 2051, tedy někde v tom prostředním patře mezi čtyřicátým a sedmdesátým. Do roku 2100 potřebuju tři takové za sebou. Dvě z nich ještě nevyrobili.