Ve volbách nevybírám, komu dám. Vybírám, komu vezmu.

V předsíni mi stojí papír, který se nedá složit

V předsíni mi od pondělka stojí srolovaný papír. V průměru má šest centimetrů, drží ho gumička od pórku a opřený je o skříň, protože nikde jinde nestojí. Rozbalený je velký jako dveře do koupelny. Je na něm pětašedesát jmen, v pravém dolním rohu datum tisku, a vytiskl jsem si ho sám.

Dvakrát se mi za tu skříň svezl a dvakrát jsem ho vytáhl za konec. Ten pravý mi přijde do schránky až v úterý. Hlasovací lístky pro oba druhy voleb se doručují nejpozději tři dny přede dnem voleb. Volby jsou v pátek devátého od dvou do deseti a v sobotu desátého od osmi do dvou. Do úterka nemám v ruce nic, a mít to v ruce byl celý plán.

Plán jsem dostal v pondělí, které bylo svátek. Přečetl jsem si, že volič má tolik hlasů, kolik se volí členů zastupitelstva, a že smí zakřížkovat nejvýš tolik kandidátů, kolik se jich volí. V Praze se jich volí pětašedesát. Čtyři volby po sobě jsem dělal jeden křížek u jedné strany a myslel si, že tohle je ten hlas. Byl to jeden z pětašedesáti a těch ostatních čtyřiašedesát jsem nikdy neviděl.

Řekl jsem si, že je letos utratím všechny. Nikdo mě o to nepožádal, nikdo se mě na to neptal a nikdo za to nic nesliboval.

V kopírce měli kvůli státnosti zavřeno

V kopírce měli v pondělí zavřeno, protože osmadvacátého září je svátek a tiskne se ve dnech, kdy se pracuje. Stál jsem před výlohou a hledal ceduli s otevírací dobou na svátky. Byla tam cedule s nabídkou na vazbu diplomových prací.

Přišel jsem v úterý. Pán za pultem se podíval na soubor a řekl, že na A4 to nedá. Na A3 to taky nedá. Na A2 to dá, barevně za sto dvacet a černobíle za šedesát. Vzal jsem černobíle. Chtěl jsem jména a jména vyšla dobře.

Ještě se zeptal, jestli to chci laminovat. Laminace na A2 stála dvě stě deset a vydrží prý deset let. Řekl jsem, že to potřebuju na jedenáct dní. Tisklo se to na plotru, který jede pomalu a nahlas, a stáli jsme u něj oba a dívali se, jak zespodu vyjíždějí jména odzadu. Tisklo se to osm minut.

Doma jsem papír rozbalil na podlaze v chodbě a zjistil, že na něm nejsou rámečky. Kandidátky se zveřejňují jako seznam, ne jako hlasovací lístek, takže na tom papíru bylo pětašedesát jmen a žádné místo, kam se dá udělat křížek. Došel jsem si pro pravítko, žádné jsem nenašel a koupil jsem si ho za devětatřicet.

Rámečky jsem si narýsoval sám. Trvalo to hodinu a čtvrt. Dva jsem narýsoval vedle špatného jména, přeškrtl je a narýsoval znovu o řádek níž. Na papíru, který se nepočítá, tím byla dvě přeškrtnutí a žádný křížek.

U kasy zabral papír celý pás

Ve středu jsem ho vzal do samoobsluhy. Zkusil jsem to u samoobslužné kasy, kde je na odkládání plocha čtyřicet na třicet centimetrů. Papír z ní sjel na obě strany a váha řekla, že mám z plochy odebrat neznámou položku. Doma se rozbalit nedá, v práci nemám stůl a na chodbě na něj svítí jedna žárovka, takže jsem ho rozbalil na pás u kasy. Zabral celou šířku pásu a ležel mezi pórkem a dvěma konzervami, jmény nahoru.

Paní u kasy čekala, až to sroluju zpátky, a zatím si to přečetla. U jednoho jména se zastavila a řekla, že toho zná. Zeptal jsem se odkud. Řekla, že z letáku, který měla ráno ve schránce.

To bylo první jméno z pětašedesáti, o kterém kdokoli v tom obchodě něco věděl, a vědělo se o něm, že přišlo poštou. Za mnou stál pán s košíkem a přečetl si to taky. Zastavil se u jiného jména a neřekl nic. Pás byl plný, tak položil košík na papír. Papír jsem vytáhl zpod košíku po jedné straně.

Srolovat A2 na pásu, který jede, nejde. Pás jel, papír jel s ním a zachytil jsem ho u čtečky. Přibral jsem k tomu žvýkačky za dvacet pět, aby to mělo důvod.

Doma jsem si do pravého horního rohu napsal jedničku. Jedno jméno, za které bych se postavil u přepážky. Zbývalo čtyřiašedesát křížků a dva dny.

Na přepážce mi přečetli, odkud se to bere

Ve čtvrtek jsem šel na úřad kvůli ověření podpisu a papír jsem vzal s sebou, protože už jsem ho nikde nenechával. Na obrazovce jsem měl číslo sto dva a svítilo tam devadesát sedm. Papír jsem si postavil mezi nohy a držel ho za konec, aby nespadl na kolena pánovi, který seděl vedle. Spadl mu na kolena. Podržel mi ho, dokud nenaskočilo sto dva.

Po podpisu jsem se na přepážce zeptal, jestli je normální zakřížkovat pětašedesát lidí. Pán řekl, že normální je jeden křížek u strany. Pak se otočil k monitoru a přečetl mi, co se stane, když udělám obojí.

V pořadí podle hlasovacího lístku znamená odshora. Pětašedesát je součet, ne zásoba. Když označím stranu a zároveň zakřížkuju někoho z jiné kandidátky, dostane hlas nejdřív on a na té mojí se seznam zkrátí zespodu. Nikomu jsem tím nepřidal. Vzal jsem to z konce vlastní kandidátky a dal jednomu jménu na cizí.

Zeptal jsem se, jestli si můžu vybrat, od kterého konce se to ubere. Pán se zeptal, kolik jmen z toho konce znám.

Znal jsem jedno a bylo čtrnácté. Pán na to čtrnácté jméno položil prst a nechal ho tam, dokud jsem papír nesroloval. Odcházel jsem s ověřeným podpisem za padesát korun a s papírem pod paží, na kterém pořád nebyl ani jeden křížek.

Na infolince mi řekli, kdo to pořadí dělá

V pátek dopoledne jsem zavolal na infolinku a zeptal se, kde se dá zjistit pořadí na kandidátce. Nejdřív mi nabídli předvolební informační linku a pak mě na ni přepojili. Pořadí si určuje volební strana, to mi na ní řekli hned a bez hledání. Řekli mi k tomu, že kandidátní listiny vyvěšuje úřad a že jsou i ve vývěsce. Ve vývěsce je to A2 a je to za sklem.

Zeptal jsem se, kdo tedy ta jména počítá. Výsledky zpracovává Český statistický úřad a má na to oddělení, které se jmenuje Oddělení zpracování výsledků voleb.

Odpoledne jsem se na tu vývěsku šel podívat. Má sklo a v tom skle se odráží silnice, takže jsem si jména zakrýval rukou a čtvrtou kandidátku jsem si přečetl celou. Poslední dvě jména na každé z nich jsou pod rámem. Stál jsem tam s rukou na skle, dokud mě od toho nezavolal pán, který vedle lepil plakát na posvícení.

Doma jsem si to pak dopočítal na papíru, který k tomu zbyl. Kandidát postoupí na první místo kandidátní listiny, když dostane nejméně o deset procent hlasů víc, než je průměr hlasů na jednoho kandidáta jeho strany. Ten průměr se spočítá tak, že se hlasy strany vydělí počtem jejích kandidátů. Můj křížek se počítá do obou čísel. Jednomu jménu přidá hlas a všem ostatním na té kandidátce zvedne hranici, kterou mají přeskočit.

Do rohu papíru jsem měl v pátek večer jedenáct jmen, za která bych se postavil u přepážky:

• čtyři z letáků, které mi přišly do schránky
• jedno od paní u kasy
• dvě z vývěsky, protože jsem u nich poznal ulici
• jedno od souseda, který kandiduje za sdružení, o kterém jsem do srpna nevěděl
• jedno, které se jmenuje jako můj zubař, a není to on
• dvě, u kterých jsem si doma našel, že jsem si je spletl s někým jiným, a nechal jsem je tam

Zbývalo čtyřiapadesát křížků a žádné jméno.

Když označím stranu a nikoho jmenovitě, rozdělí se mých pětašedesát hlasů mezi její kandidáty odshora. Čtyřiapadesát hlasů, pro které nemám jméno, tím dostanou ti, kdo stojí na kandidátce nejvýš. Přesně to jsem čtyři volby po sobě udělal jedním křížkem a byl jsem si u toho jistý, že jsem nerozhodl nic.

Papír stál šedesát, pravítko devětatřicet, žvýkačky dvacet pět. Za sto dvacet čtyři koruny jsem se dostal k jedenácti jménům a k hodině a čtvrt rýsování.

Na náměstí se našel jedenašedesátý

Před šestou stál na náměstí stánek s letáky a dvěma termoskami. U stánku stáli tři lidé a jeden z nich držel kelímek s čajem. Pán, co rozdával letáky, nabídl čaj i mně a já si ho vzal, takže jsem papír držel jednou rukou a ten se svinul doprostřed. Rozbalili jsme ho znovu, na jeden konec dali termosku a na druhý můj kelímek.

Požádal jsem ho, aby si na tom papíru našel sebe. Našel se na jedenašedesátém místě. Řekl, že on to bere spíš jako podporu. Zeptal jsem se, kolik jich na tom stánku stojí z první desítky. Žádný. Ti byli podle něj na jiném náměstí.

Řekl jsem mu, že mu ten křížek dám. Odečte se mi z konce kandidátky, kterou volím celou, takže ho zaplatí někdo na jejím posledním místě. Zeptal jsem se, kdo je na té mojí pětašedesátý. Hledal to na mém papíru dýl než minutu, u dvou jmen přejel prstem zpátky a dva lidé u stánku se k tomu sklonili taky. Pak se zeptal, jestli mám propisku.

Měl jsem. Na papíru za sto dvacet čtyři koruny je jeden křížek a udělal ho někdo jiný.