Právo na opravu platí, seznam opravářů naběhne až za rok

Klečím v předsíni ve vrstvě sádrového prachu a vysavač už podruhé zhasl. Zkusím ho ještě jednou, protože doufám, že to byla náhoda, a on tentokrát nezhasne, protože se ani nerozjede. V návodu, který si čtu až teď, stojí, že se tímhle strojem nesmí vysávat stavební prach. Vysával jsem stavební prach osmnáct minut.

Prach je ode zdi, do které jsem odpoledne vrtal čtyři díry na polici. Police leží zabalená v obýváku a bude tam ležet ještě dlouho, protože hmoždinky mám na jiný průměr. Takže mám v předsíni prach, v obýváku polici a v ruce vysavač, který nedělá vůbec nic.

Návod má na straně jedenáct rámeček s tím, co se vysávat nesmí:

• popel a nedopalky
• sádrový a stavební prach
• vodu a jiné kapaliny
• ostré předměty

Tři ze čtyř jsem za osm let stihl. Vodu ne, na tu mám tu samou lopatku, kterou používám dodnes.

Reklamace tím pádem nepřipadá v úvahu. Vadu jsem způsobil já, vědí to obě strany a jedna z nich to má napsané v tom rámečku. Od konce července mi to ale nemusí vadit. Od 31. července platí nová evropská pravidla. Výrobce vybraných spotřebičů má výrobek opravit i tehdy, když nárok z vady dávno vypršel nebo nikdy nebyl. Vysavače jsou na tom seznamu. Můj vysavač je vysavač, to jsem si ověřil.

Rozhoduju se u police, která pořád leží

Nový stejný model stojí na prodejně dva tisíce čtyři sta devadesát korun. Vím to přesně, protože kolem té prodejny chodím z tramvaje. Od úterý tu cenu znám nazpaměť a nevyslovuju ji nahlas. Rozhodnu se pro opravu. Nikdo mě k tomu nenutí, nikdo o tom neví a nikomu tím nic nedokazuju.

Kromě toho jsem někde četl, že kdo si u reklamace vybere opravu místo výměny, dostane odpovědnost za vady na tři roky místo dvou. Reklamaci nemám a mít nebudu. Slovo oprava se ale v mém případě vyskytuje taky, takže si ten třetí rok počítám jako bonus, na který zjevně nemám nárok, a jdu si pro něj.

Příprava končí papírkem složeným na čtvrtiny

Nejdřív hledám evropskou online platformu pro opravy. Má fungovat tak, že do ní zadám spotřebič a ona mi vypíše lidi, kteří ho v mém okolí opraví. Hledám ji hodinu a nenajdu, protože zatím není. Staví ji Evropská komise a členské státy k ní mají postavit vlastní vnitrostátní sekce.

Připravím se tedy ručně. Na papír si napíšu číslo směrnice, 2024/1799, datum, od kterého platí, a pod to seznam věcí, které vezmu s sebou. Vysavač, hadici zvlášť, protože do tašky se vejde jenom jedno, a účtenku z předloňska, kterou jsem našel v šuplíku mezi návody k věcem, co už dávno nemám. Papír složím na čtvrtiny a dám do kapsy u bundy.

Ten seznam píšu ve čtvrt na dvanáct večer u kuchyňské linky a je to poslední chvíle celého týdne, kdy mám pocit, že to mám pod kontrolou.

Na prodejně se mě ptají, u koho

Vysavač nesu v náručí, hadici přes rameno. Na prodejně s elektrem ho položím na pult a řeknu, že mám právo na opravu. Paní se zeptá, u koho.

Řeknu, že u výrobce. Zeptá se, jestli mám na výrobce kontakt. Řeknu, že mám číslo směrnice, a vytáhnu papírek. Paní si ho přečte celý, což jsem nečekal, a pak vysvětlí, že prodejna prodává a servis dělá někdo jiný. Zeptá se, co je rozbité. Řeknu, že motor. Zeptá se, jak to vím.

Nevím to. Vím, že to osmnáct minut hučelo, pak to zapískalo a pak přestalo, a že jsem u toho byl sám. Paní mi na papírek pod směrnici napíše jméno servisu a telefon. Číslo směrnice tím pádem není na papírku první.

Cestou ven zkusím ještě menší obchod o dva bloky dál, kde mají v okně napsáno, že opravují. Opravují kávovary. Pán mi to řekne mile a zeptá se, jestli náhodou nemám kávovar.

Na nástěnce u vchodu visí leták na opravnu malých spotřebičů, otevřeno v úterý a ve čtvrtek od čtyř do šesti. Ve čtvrtek tam jedu. Je to garáž za rodinným domem. Pán vysavač otočí, podívá se na typový štítek a řekne, že tenhle motor nedělá. Pak mi uvaří kafe a dvacet minut mi vysvětluje, proč se tyhle stroje přestaly rozebírat. Odjíždím s vysavačem, který je pořád rozbitý, a s poznatkem, který jsem nehledal.

Dvacet šest minut na lavičce, z toho dvacet čtyři s hudbou

Volám z lavičky před prodejnou, protože uvnitř běží v předváděcím režimu pračka a je ji slyšet do půlky obchodu. Hlas mi oznámí, že můj hovor je pro ně důležitý, a pustí mi smyčku. Je v ní asi devět vteřin klavíru a pak ticho, o kterém pokaždé věřím, že je konec fronty. Čekám dvacet šest minut. Za tu dobu kolem projde stejná paní se psem dvakrát a podruhé zpomalí, protože sedím na lavičce s vysavačem.

Pán na lince je věcný a chce sériové číslo. Sériové číslo je zespoda. Otočím vysavač dnem vzhůru na chodníku, kleknu si k němu a přečtu jedenáct znaků, dvakrát, protože čtyřku a devítku od sebe na tom štítku nepoznám ani já. Pak mi řekne orientační cenu, protože orientační ceny se uvádět musí. Diagnostika tři sta devadesát, zbytek podle nálezu.

Zeptám se, jestli to spadá pod nové právo na opravu. Řekne, že o tom slyšel a že to na věc nemá vliv, protože oni opravují všechno, co jim přijde, a dělali to tak i předtím. Zapíšu si to pod telefon. Papírek je od té chvíle popsaný z obou stran.

Ještě ten den zkusím infolinku výrobce, protože o opravách má informovat i on. Trvá to dvacet minut a paní mi nakonec pošle odkaz na stránku se servisními místy. Ta stránka umí filtr na kraj, ale ne na typ spotřebiče, takže si ze čtyřiceti adres vybírám podle toho, která je nejblíž tramvaji. Vyberu tu samou, kterou mi ráno napsala paní na papírek.

Servis má pauzu od půl dvanácté do čtvrt na jednu

Servis sídlí v hale v průmyslové zóně, mezi pneuservisem a firmou, která má na ceduli jenom zkratku. Otevřeno do patnácti hodin, pauza od jedenácti třiceti do dvanácti patnácti. Přijedu ve dvanáct deset a stojím před dveřmi s vysavačem, protože dovnitř se ještě nesmí a odejít se mi nechce.

Ve dvanáct patnáct se odemkne a jsme uvnitř čtyři. Jeden drží mikrovlnku oběma rukama zespoda, jako by se s ní fotil. Druhý nedrží nic a jenom to popisuje. Třetí má v igelitce něco, co ani na pultě nevybalí, a odejde spokojený.

Ten s mikrovlnkou se mě zeptá, co to nesu. Řeknu mu o právu na opravu, o seznamu spotřebičů a o tom, že se to týká i věcí dávno po záruce. Mluvím asi minutu a on nic neříká. Pak přijde na řadu a zeptá se pána za pultem, jestli je pravda, že když si vybere opravu, má to na tři roky. Pán za pultem řekne, že o tom slyšel. Nastane ticho, ve kterém jsme oba dva ti, co o tom slyšeli.

Na řadu přijdu ve dvanáct dvacet osm. Pán vysavač otevře šroubovákem dřív, než dořeknu větu o směrnici. Přičichne k němu a řekne, že je to ucpaný filtr a spálený motor, obojí od stavebního prachu. Zeptá se, jestli jsem vysával stavební prach. Řeknu, že chvilku. Zeptá se, jak dlouhá byla ta chvilka.

Motor stojí tisíc čtyři sta devadesát, práce sedm set třicet, diagnostika je v tom. Pán dodá, že nový stejný stroj je za dva tisíce čtyři sta devadesát, a že mi to říká proto, že mi to říct musí. Ptám se ho, jestli je dva tisíce šest set deset přiměřená cena, protože ve směrnici se píše přiměřená. Řekne, že neví, co je přiměřená cena, a že tohle je cena.

Řeknu, že chci opravu. Zeptá se proč. Řeknu, že kvůli tomu třetímu roku.

Řeknu, že to ještě musím zjistit. Napíše na zakázkový list, že jde o placenou opravu na přání zákazníka. Slovo směrnice se na list nedostane a já ho tam nediktuju.

Šest pracovních dní, dva telefonáty, jedno koště

Oprava má trvat dva dny a trvá šest. Volám dvakrát. Poprvé se čeká na díl, podruhé díl přišel a čeká se na člověka. Obojí mi řeknou vlídně a obojí je pravda, což si ověřím osmý den, kdy se toho člověka zeptám a on řekne, že měl dovolenou.

Mezitím doma zametám. Koště stálo devadesát devět korun v drogerii pod barákem, prodává se rovnou s lopatkou a stavební prach zvládá bez připomínek, jenom pomaleji. Police pořád leží v obýváku. Správné hmoždinky koupím v pátek a to už je jedno, protože vrtačku jsem mezitím vrátil kamarádovi.

Osmý den si vysavač vyzvednu. Účtenka je na dva tisíce šest set deset. Nový stejný model stojí na prodejně pořád dva tisíce čtyři sta devadesát, protože jsem se cestou zase díval.

Sečteno na kuchyňské lince, kde to začalo

Osm dní. Čtyři pobočky, jestli počítám garáž. Čtyřicet šest minut na infolinkách, z toho dvacet šest na lavičce. Jedenáct celých čtyři kilometru pěšky, protože s vysavačem v náručí do tramvaje nelezu. Za opravu dva tisíce šest set deset korun, za nový stroj by to bylo dva tisíce čtyři sta devadesát.

Rozdíl je sto dvacet korun.

Vysavač jede. Papírek mám pořád v kapse u bundy a je na něm jméno servisu, telefon, jedenáct znaků sériového čísla a úplně nahoře číslo směrnice, které si nikdo nechtěl opsat.

Vnitrostátní online platformy pro opravy mají být podle směrnice v provozu do 31. července 2027.