Zkusil jsem přenastavit čtrnáct zařízení v bytě. Povedlo se jedno.

Router mi leží na polici nad dveřmi od roku 2019 a v pátek večer jsem ho poprvé vzal do ruky. Odspodu je teplý a je lehčí, než jsem čekal. Na spodní straně má nálepku a na ní vytištěné heslo, které jsem tam nechal, protože je delší a hloupější než všechno, co bych si vymyslel sám.

Sundal jsem ho kvůli jedné výroční zprávě. Četl jsem ji vleže, protože takhle čtu všechno, co má přes deset stránek, a mezi napadenými zařízeními jsou v ní vedle serverů a routerů i IP kamery umístěné v domácnostech. O odstavec dál je věta, kvůli které jsem si tu polici odklidil.

Lokální technický provoz. Tak se můj byt jmenuje ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby. Útočník v takovém provozu mění parametry systému, a mně u té věty došlo, že já jsem v tomhle bytě za sedm let nezměnil parametr ani jeden.

Tak jsem si zkusil to, co podle zprávy zvládne útočník. Projít byt, najít všechno, co je připojené, a u každého zařízení změnit jeden jediný parametr. Jeden stačí, na tom ta věta stojí. Router jsem si nechal v ruce jako první položku seznamu.

Nejdřív jsem musel spočítat, co všechno v bytě svítí

Počítal jsem to na papír, protože telefon jsem potřeboval na svícení pod nábytek. Do deseti minut jsem měl devět položek a myslel si, že jsem hotový. Pak jsem si vzpomněl na váhu v koupelně, která se mi před dvěma lety sama přihlásila do wifi a od té doby mi po každém vážení hlásí, že mám jiné tělesné složení než minule. Váha byla desátá. Ve chvíli, kdy jsem si sedl, mě napadly další čtyři.

Seznam vypadal takhle:

• Router na polici nad dveřmi, ročník 2019.
• Set-top box, který se každé ráno v půl osmé sám zapne.
• Televize. Má prohlížeč a použil jsem ho jednou, abych zjistil, že ho má.
• Tiskárna připojená k wifi, ze které se dá tisknout jenom kabelem.
• Osobní váha.
• Termostat u kotle.
• Kamera koupená kvůli kolům ve sklepě, pověšená v předsíni.
• Robotický vysavač, který má mapu bytu přesnější, než mám já.
• Chytrá zásuvka pod stojací lampou. Lampa má vlastní vypínač.
• Reproduktor v kuchyni, který se hlásí jménem, jaké jsem mu nevybral.
• Hodinky, které počítají, jak jsem spal.
• Telefon.
• Notebook.
• Žárovka v předsíni, u které se dá nastavit teplota světla na tři tisíce kelvinů.

Čtrnáct. Heslo jsem věděl ke třem a dvě z nich byla stejná. Zbytek běžel na tom, co mu někdo nastavil v den, kdy jsem to vybaloval, případně na tom, co mu nenastavil nikdo. Do seznamu jsem nakonec nepřipsal starý tablet, který drží nožičku u sedačky, protože jsem se nedokázal rozhodnout, jestli je to zařízení, nebo nábytek. Připojený je pořád. Nechal jsem ho tam, protože sedačka je těžká.

Router má heslo, které jsem si vymyslel a zapomněl

Router byl jediné zařízení, u kterého jsem si byl jistý, že se do něj dostanu. Do administrace se leze přes adresu, kterou má vytištěnou na sobě, a heslo jsem si tam v roce 2019 měnil. Na to si vzpomínám přesně. Vzpomínám si i na to, jak jsem si u toho říkal, že tohle si zapamatuju.

Napsal jsem čtyři varianty a neprošla ani jedna. Po třetím pokusu mě administrace zamkla na šedesát sekund a odpočítávala je na obrazovce. Seděl jsem u dveří na zemi s routerem v klíně a čekal, až mě moje vlastní wifi pustí zpátky. Napočtvrté prošlo to, co je na nálepce.

Nálepku jsem si nechal v ruce ještě chvíli potom, co jsem byl uvnitř. Sedm let jsem žil v přesvědčení, že jsem to heslo změnil, a to přesvědčení mi vydrželo dýl než většina předsevzetí. Uvnitř jsem si našel parametr, na který jsem si troufl: jméno sítě. Přepsal jsem ho a dal uložit.

Byt zhasl v tom smyslu, v jakém dneska byty hasnou. Televize oznámila, že síť není dostupná. Vysavač se odhlásil a rozsvítil se mu nahoře červený kroužek. Tiskárna zůstala klidná, protože tiskárna je k wifi připojená jenom formálně. Za dvacet minut jsem jméno sítě přepsal zpátky na původní, a to byl za celý večer jediný okamžik, kdy jsem se choval jako správce: udělal jsem změnu a vrátil jsem ji, protože si stěžoval provoz.

Kamera se dívá na jedno místo a to místo jsem já

Kameru jsem kupoval kvůli kolům ve sklepě a pověsil jsem ji v předsíni, protože ve sklepě není zásuvka. Míří na věšák a na kus dveří. Za dva roky natočila čtyři sta osmdesát klipů a všechny jsou stejné: já, jak jdu k lednici, čtyřicet sekund, protože tak dlouho trvá, než detekce pohybu uzná, že se přestalo hýbat. Klipy se ukládají třicet dní a pak mizí, pokud si nepředplatíš archiv. Předplacený ho nemám, takže o svém bytě vím přesně třicet dní zpátky a ani o den víc.

Do aplikace jsem se dostal napodruhé. Napoprvé mi napsala, že si mě nepamatuje, protože účet jsem zakládal na e-mail, který používám jenom na účty do aplikací, a heslo k němu je uložené v prohlížeči na notebooku ve druhém pokoji. Parametr, který jsem chtěl změnit, se jmenuje citlivost detekce. Posunul jsem ji z pěti na osm.

Od té chvíle kamera natáčela záclonu. Osmička znamená, že se hýbe i to, co se nehýbe, a topení pod oknem to zvládne rozhýbat dostatečně. Do půlnoci mi přišlo šedesát jedna upozornění a všechna byla o tom samém kusu látky. Vrátil jsem citlivost na pětku a klipy mazal jeden po druhém, protože hromadné mazání je v placené verzi.

Vysavač zná byt líp než já

Vysavač má v aplikaci mapu bytu a ta mapa je přesnější než všechno, co bych o svém bytě dokázal nakreslit. Jsou v ní zanesené i dvě věci, které tam už dva roky nestojí, takže je přesnější i než byt. Parametrů má sedmnáct. Vybral jsem si zóny, kam nemá jezdit, protože pod stolem vede kabel od notebooku a ten kabel je jediná věc, kterou mi zatím sežral.

Zónu jsem nakreslil prstem kolem stolu a dal uložit. Uložení se v té aplikaci potvrzuje tak, že se vysavač o novém nastavení dozví, a dozvědět se o něm může jenom v provozu. Vyjel z doku a začal uklízet, a bylo tři čtvrtě na deset večer. Nechal jsem ho jet, protože zastavit ho jde tlačítkem na jeho horní straně, a to tlačítko bylo v tu chvíli pod stolem.

Termostat mě odkázal na správce

Kotel visí v koupelně a termostat k němu je jediná věc v bytě, u které jsem někdy četl manuál. V manuálu stojí, že servisní parametry smí měnit pouze oprávněná osoba a že se uživatel má v případě pochybností obrátit na správce zařízení. Přečetl jsem si to podruhé. Správce zařízení jsem já.

Servisní kód má čtyři číslice a je vytištěný na štítku pod krytem, tedy na tom samém místě jako heslo k routeru: uvnitř věci, kterou má chránit. Kryt jsem musel odšroubovat a šroubovák je v kuchyni v šuplíku, kde není nic jiného, co by tam patřilo. Kód jsem zadal a dostal se do nabídky, kde jsou položky pojmenované zkratkami. Vybral jsem tu jedinou, u které jsem si byl jistý, co znamená, a snížil teplotu topné vody ze šedesáti na padesát pět.

Ve zprávě je k tomu jedna věta. V tuzemských případech docházelo k automatickému bezpečnostnímu odstavení napadených systémů. U mě k němu došlo ve dvaadvacet čtyřicet.

Displej ukázal kód, který v manuálu není, a kotel se vypnul. Zkusil jsem to jediné, co u kotle umím: vypnul jsem ho a zapnul. Naskočil, natáhl tlak a rozjel se znovu, s teplotou šedesát, protože si ji při odstavení přepsal zpátky. Stál jsem v koupelně v tričku a poslouchal, jak se to zařízení opravuje beze mě.

Router jsem cestou zpátky vrátil na polici nad dveřmi. Odspodu byl pořád teplý a nálepka na něm drží, i když je po sedmi letech ohmataná do šeda. Nechal jsem ho tam, kde byl.

V sobotu ráno jsem si to sečetl

Zařízení připojených k síti: čtrnáct. Hesel, která znám: tři, z toho dvě stejná. Zařízení, do kterých jsem se za večer dostal: čtyři. Parametrů, které jsem změnil a které vydržely do rána: jeden.

Byly to hodiny na mikrovlnce. Blikaly od úterního výpadku proudu a v sobotu ráno jsem je přetáhl na sedm čtyřicet jedna. Jdou dobře. Mikrovlnka je jediná věc v bytě, která k internetu připojená není.