Čtyři sta devadesát tisíc korun.
Tolik dělají dohromady čtyři pokuty, které dostal řetězec Albert od České obchodní inspekce. Včera je potvrdil Ústavní soud a stížnosti odmítl jako zjevně neopodstatněné. Šlo o slevy, které se nepočítaly z nejnižší ceny za posledních třicet dní, ale z vyšší, takže úspora vypadala větší, než byla. Ta nejnižší cena přitom na cedulce být musí a podle soudů tam v některých případech byla, jenom drobným a špatně čitelným písmem.
Tak jsem se na ni šel podívat.
Stojím u regálu s kávou a na cedulce jsou tři čísla. Škrtnuté je největší, akční je červené a pod nimi leží řádek s tou nejnižší cenou za třicet dní. Ten řádek si čtu v podřepu, protože police je u země a písmo je menší než čárový kód nad ním. Paní, co doplňuje vedlejší regál, se ptá, jestli něco hledám. Říkám, že nejnižší cenu za posledních třicet dní. Říká, že je na cedulce, a má pravdu, je tam celou dobu.
Zkouším to ještě o dvě police dál u sušenek a pak u oliv. U oliv je ten řádek přetištěný přes ohyb papíru, takže se dá přečíst z jednoho jediného úhlu, a ten úhel je odspoda. Vytahuju telefon a zkouším si cedulku vyfotit a zvětšit, jenže z malého písma je po zvětšení jenom větší šum.
Vedle obchodu je drogerie a v ní stojan s brýlemi na čtení. Svoji sílu neznám, tak si nasazuju jedny po druhých a koukám přes ně na regál s vlhčenými ubrousky. Paní za pultem se ptá, na co ty brýle potřebuju. Říkám, že na cenovky. Beze slova mě posune ke stojanu u okna, kde je líp vidět, a podá mi jedna a půl dioptrie za sto čtyřicet devět korun.
S brýlemi na nose se vracím k regálu. Řádek je pořád stejně velký, jenom se dá přečíst vestoje, což je za celé dopoledne jediné, co se zlepšilo. Ta paní s vozíkem projde kolem podruhé a nekomentuje to. Ptám se radši někoho, kdo mě neuvidí.
Na zákaznické lince se ptám, jak velké to písmo podle zákona musí být. Pán na druhé straně chvíli hledá a pak čte, že povinnost tu cenu uvést tam je. O velikosti v tom zákoně nestojí nic. Ptám se, kdo ji tedy určuje, a slyším, že cenovky chodí centrálně.
Přesně tím se řetězec u soudu hájil. Že zákon ukládá, co se má uvést, ale ne jakou formou, a že si nechal udělat průzkum, ze kterého vyšlo, že zákazníci té komunikaci rozumí. Mě se v podřepu nikdo neptal.
Kávu nakonec beru i tak. Ne tu, kvůli které jsem přišel. Beru tu vedle, protože má větší cedulku.
Těch čtyři sta devadesát tisíc se rozpadá na čtyři pokuty proto, že podle soudu má každá prodejna jinou skupinu spotřebitelů. Já jsem ta zdejší. Stojím v ní s brýlemi za sto čtyřicet devět korun a s kávou, kterou jsem nechtěl.
Fakta
- Ústavní soud odmítl čtyři stížnosti společnosti Albert proti pokutám za klamavé slevy jako zjevně neopodstatněné; spojil je do jednoho řízení.
- Pokuty uložila Česká obchodní inspekce, v souhrnu jde o 490 tisíc korun; postupně je potvrdily krajské soudy i Nejvyšší správní soud.
- Řetězec neodvozoval slevu od nejnižší ceny za posledních 30 dní, ale z vyšších částek, čímž nabízenou úsporu opticky zvětšoval.
- Podle soudů uváděl řetězec povinný údaj o nejnižší ceně místy drobným a špatně čitelným písmem.
- Albert namítal, že zákon ukládá povinnost nejnižší cenu uvést, ale neurčuje formu, a doložil průzkum, podle kterého zákazníci sdělení rozuměli.
- Námitku, že jde o vícenásobný trest za jedno centrálně nastavené rozhodnutí, soudy odmítly: každá prodejna má podle nich jinou skupinu spotřebitelů.
Jaké to bylo?
