Nula korun je jediná cena, kterou si musím zamluvit

Co je zadarmo, to si u mě doma musí člověk objednat dopředu.

Objednávám od sedmi ráno. Národní památkový ústav dneska pouští lidi na většinu státních hradů, zámků a klášterů bez vstupného, jenže bez vstupného není totéž co bez vstupenky. Vstupenka je zdarma a musí se vyzvednout předem, na konkrétní čas prohlídky.

Vybírám tedy čas. Beru jednu odpoledne, protože v jednu odpoledne obvykle nic nedělám, a od té chvíle v jednu odpoledne něco dělám. Neděle, která byla v sedm ráno prázdná, má pevný bod a k tomu se musí dojet.

Volných časů je na obrazovce míň, než jsem čekal. Kapacita skupin je omezená, což se na displeji projeví tak, že většina políček je šedá a nedá se na ně kliknout. Klikám na ně stejně, dvakrát na každé.

Dojet se musí k objektu, který si vybírám taky. Objektů je přes stovku a já z nich znám čtyři, takže se rozhoduju podle toho, který má v jednu volno. Vyhrává zámek, kolem kterého jezdím osm let po dálnici a pokaždé si říkám, co to tam je.

Formulář chce jméno, mail a počet osob. Píšu dvě, protože jedna vypadá u prohlídky divně i na obrazovce. Druhou osobu vyřeším do jedné odpoledne, na to mám šest hodin.

Mapa hlásí hodinu a dvacet minut cesty. Do jedné odpoledne se tedy vyjíždí ve tři čtvrtě na dvanáct a snídá se naposledy v jedenáct. Ráno, které jsem si v sedm nijak nenaplánoval, je teď naplánované celé.

Vstupenka mezitím přichází do mailu jako PDF s QR kódem. Kód chci mít na papíře, protože telefonu, který je v sedm ráno na čtyřiceti procentech, do jedné odpoledne nevěřím. Tiskárna tiskne posledních deset stránek světle šedou. Nová náplň stojí čtyři sta osmdesát devět korun a přijde v úterý. Vstupenka za nula korun tak dneska existuje jenom jako fotka obrazovky. Fotím ji telefonem, kterému nevěřím.

Fotku ukládám a vracím se do systému, protože mě napadne zkusit ještě jednu památku navíc. Vybírám Raduň, o které jsem do dneška neslyšel, a to mi jako důvod stačí. Raduň se dnešního termínu neúčastní, protože se v ní v srpnu natáčí. Otevře se až v září.

Otevírám tedy září. Druhý den s volným vstupem je sedmadvacátého, rezervuje se stejným systémem a podruhé mi to trvá čtyři minuty. Beru zase jednu odpoledne, aby to bylo jednotné, a zase dvě osoby, protože jednu tam mám napsanou z rána.

Na sedmadvacátého září si nastavuju budík, aby mi ta nula neutekla.